Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cyklofuška z Prahy do spolkové republiky Německo !

10. 01. 2012 21:43:24
Mám spoustu tradic, na některé se těším méně, na některé více. Do těch mých nejoblíbenějších zařazuji každoroční letní cyklofušku. Napovažuji se za ortodoxního sportovce, spíše naopak, jsem značně lenivé povahy, nicméně každý rok o letních prázdninách sebereme s kámošem kola, naložíme potřebnou výbavu a minimálně na pět dní jedem pryč z Prahy. V roce 2011 jsme se rozhodli ject do Drážďaň.
 Wikipedie

Vše začalo tím, že jsem úpnou náhodou na internetu našel článek, kde pro mě neznámá osoba popisovala cestu z Prahy do Drážďan. Ten blázen to dal za den, nám to trvalo pětkrát déle, nicméně k tomu se dostanem později. Tento neznámý cyklista trasu v článku velice zveleboval, navíc se podle jeho slov dalo dostat až do Drážďan cyklosteskou, což nakonec nebyla pravda a hlavně ve výsledku cyklosteska nebyla až tak velká výhra. Každopádně ze začátku pro nás byla určitým magnetem, jelikož jsme předchozí roky jezdili často po silnicích s hustou dopavou a nebylo to zrovna ideální.

Když už bylo jasné, co je náš cíl, bylo určené datum a místo výjezdu, nezbývalo nic jiného než-li zbalit se. Jen pro informaci, tohle je jedna z těch nepřijemných věcí této tradice. Ono se zbalit na takovej výlet, který je vlastně celý založen na improvizaci, není až tak jednoduché, navíc jste ohromně omezený prostorem. Jelikož jsme studenti, tudíž přespávání v hotelech je nemožné, finanční situace nám to nedovolí, sázíme na kempy a přespávání pod širákem. Tudíž nezbytnou výbavou je spacák, karimatka a popřípadě stan = 60% prostoru je obsazeno. Zbytek místa jsem vyplnil větovkou, dalším oblečením, nějaké to nářadí, náhradní duší, mapou a já nevím čím dalším. Nakonec můj baťoh a krabice/taška na kolo praskala ve šveh. Nevešel by se mě nikam ani bonbón. Nejhorší na tom je, že takto nabušené kolo váží jako to prase, což je při faktu, že bydlím v pátem patře a musím kolo snést dolů značně nepřijemné. Po snesení kola jsem měl sto chutí vrátit se domů a jít spát. Byl jsem spocen, vysílen, zničen a celé dni šlapání předemnou.

Startujeme z Holešovic v deset hodin dopoledne. Rychle se napojujeme u Vltavy na cyklostezku v domění, že se z ní už neodchýlíme. Ze začátku mě značně překvapilo, kolik pražáků sportuje, cyklosteska byla nabušená běžci, bruslaři, cyklisty a zajisté pejskaři. Nejdříve projíždíme Prahou po nové cyklostezce, dá se jet velice rychlím tempem, což jsme také nasadili, po chvíli zpomalíme, dostavil se efekt líného pražáka. Míjíme Zoo a pomalu, ale jistě opouštíme Prahu.

Cestou do Klecan, které jsou opravdu kousek za Prahou se cesta radikálně zhoršila. Co jsem tak slyšel, cyklostezka v Praze je jedna z nejdražších v Evropě. To je sice hezké, ale příjde mě značně komické, ject po nové stezce za milióny a z ničeho nic aby začal minimálně dvou kilometrový úsek cyklostezky, kterému se bojím říkat cesta. Prach, kameny, výmoly, kameny, kameny, obrovské kameny, strach o duše, prach a zase kameny. Nepříjemné ! Nicméně po tomto úseku se cesta zase zlepšila, každopádně to nejhorší mělo ještě přijít.

Mijíme jederný výzkumný ústav v Řeži a trasa se nám pomalu ale jistě začal měnit v prales. V tuto chvíli začínám myslet na článek neznámé osoby, která výslovně varovala před úsekem za Řeží. Prý je to velice nebezpečné místo, kde jde beze srandy o život. Doporučovala vyhnutí se tomuto místu. Popravdě řečeno, neměli jsme v úmyslu se zmiňovanému úseku vyhnout, naopak se na něj těšíme. Než k němu dojedem, stala se nám nepřijemná věc, kolega píchnul. Máme štěstí, že se tak stalo vedle hospůdky pro rybáře. Po výměně duše se rozhodneme zajít na pivíčko. Probrali jsme cestu, koukli do mapy, hodili očkem po místních slečnách, zkontrolovali kola a jelo se dál.

Cesta se mění na pěšinu, zpočátku je zde místo skoro i pro auto, ale zužení na sebe nenechá dlouho čekat. Vidíme upozornění, že na následující úsek vjíždíme na vlastní nebezpečí. Je to tady, úsek smrti ! Cesta se stále zužovala, až se tam sotva vešlo kolo. Po pravé ruce skála, po obou stranách pěšiny houština, do které jednou zajedu, propadnu se a následně spadnu. Naštěstí na pěšinu a mimo nejnebezpečnější úsek, který nás teprve čekal. Houština stále šlehala do končetin, do obličeje, všude mušky a kořeny. Začal jsem si říkat, že jsme cyklistu z článku měli poslechnout. Nikoho nepotkáváme, je to divné. Vrchol ale teprve příjde. Houští po levici mizí, objevuje se náplavka a pod ní tak tři metry kolmo do vody. Po pravici křoví a skála, balancování tak na 50 centrimetrové cestě. Tady už šlo opravdu o zdraví. Do toho nám začalo vydatně pršet. Ze začátku zkoušíme statečně ject na kole, nicméně z kola jsme po chvílí raději slezli. Úsek se táhnul strašně dlouho, když konečně zkončil, byla to obrovská úleva. Kovaní bikeři tuto cestu jistě ocení, ale mě sem už nikdo nedostane a jestli se někdy v budoucnu dostanete k tomuto úseku, opravdu doporučuji vyhnout se mu. Vážně to nebylo přijemné.

Průjezd kolem Dolánek, přes Kralupy, Veltrusy je pohodovka. V Kralupech se tedy ztrácíme a dlouho hledáme správnou cestu, ale vymaníme jsme se z toho. Nepřijemných faktorem byl silný protivítr, v tomto úseku se pohybujete v hodně otevřeném prostoru a zrovna nám strašně fučelo ! Občas jsem měl pocit, že i když šlapu sebevíc, nejedu. Po chvílí začíná asfaltový pás, který se vine kolem Vltavy až do Mělníka - Opravdová exkluzivita !!! U Mělníka koukáme na tachometr, který ukazuje přes 70 km. Tady si začínáme uvědomovat, že cyklostezka je sice super, ale jak jsem psal ze začátku, není to výhra. O čem mluvím ? Strašně se to táhne ! Z Prahy do Mělníka je to 30 kilometrů. Bohužel jak se cyklosteska drží Vltavy, která se vydatně kroutí, nabíráte nechtěné kilometry. Proro si začínám říkat, že cyklostezka nebyla zrovna nejlepší nápad. Náš odhad, že první den dojedem do Litoměřic bere za své ! Začínáme počítat s tím, že spát se bude v Mělníku.

V Mělníku hledáme dalších x kilometrů kemp, kde bychom složili hlavy. Po nalezní jsme upřímně rádi, že v cestě pro dnešek nepokračujeme. Zašli jsme na jídlo, postavili stan, prohlídli město, koukli na místo kde se Vltava páří s Labe a na večer zašli do hospody, kde jsme v naprosté únavě vyžrali každý čtyři kousky piva, zkusili svést místní barmanky a šli spát.

Následujícího dne vyrazíme poměrně brzo, chceme doject do Děčína, opět to nedokážeme, tentokát ale z jiných důvodů. Cesta byla bez větších potíží, krásně mám svítilo slunko, což byla po dešti a větrnu minulého dne vítaná změna. První zastávka byla v Račičích u veslařského areálu, který byl ovšem prázdný, což nás trochu zklamalo a jelo se dál. Druhá zastávka byla u malé pevnosti v Terezíně. Zde nám začalo vedro pomalu jíti na nervy - člověk si nevybere. Terezín je krásný, o tom žádná. Nicméně všude strašně turistů, vstup do malé pevnosti mi přišel značně přepálený. Poleželi jsme, pojedli a vyrazili zpátky do sedel, tentokrát směr Litoměřice.

V Litoměřicích (v hodpodě) potkáváme tříčlenou skupinu mladých Německých děvčat. Daváme se do řeči a poté nám holky zdělily, že jsou zde taktéž na kolech a mimojiné mají v plánu spát v místním kempu. Přesto, že jsme měli hodně času i sil, rozhodli jsme se, že tu noc ve měste přespíme taktéž. Proč asi ? :)

Jelikož se večer s holkama pařilo, vydatně pařilo, ráno bylo krušné. Což nám do jisté míry zpřijemnila následující cesta do Ústí nad Labem - Labské údolí ! I když mají severní čechy problémy, tento kraj je často hodně kritizován, musí se mu nechat, že Labské údolí je nádherné. Většinu času jedem podél Labe a opravdu nádhera. Všude skály, zeleň, lesy a také rozestavěný most a tunel budoucí dálnice D8. Stavba vypadá impozantně, vůbec mě krajinově nerušila, tak proč ne ?

V Ústí se nezdržujem, projíždíme ho okrajově, zde byla cyklosteska velice přijemná záležitost. Konečně jsem viděl poměrně mediálně známej zavěšený most. Nevím, jak se k němu staví obyvatelé Ústí, ale mě se líbí. Dlouho vyhlížíme válečné bunkry, o kterých jsem v minulosti četl. Nakonec se dočkáme. Vážně tu jsou ! Po celé cyklostezce podél Ústí. Některé v dobrém stavu, nějaké v horším, nicméně velice zajímavá podívaná.

Cestu do Děčína si popravdě vůbec nepamatuji, takže se nic zajímavého nejspíš neudálo. Tedy až na to, že se zde začali množit cyklisti. V jednu chvíli jedeme po silnici v koloně zhruba 30 cyklistů. Bylo to úsměvné. V Děčíně přespíme, jelikož nám bylo řečeno, že je to poslední kemp v ČR. Inu a velice pěkný. Mají tu strašně krásnou a přijemnou vedoucí a také venkovní bazén, což je ve 30 stupních bezvadná záležitost. Večer klasicky zajdem do hospody, dáme pár kousků pivíček, možná více kousků. Nakonec nás musí vyhnat násilím při zavíračce.

Čtvrtý den byl jasný cíl. Drážďany za každou cenu ! Vyjíždíme ráno a brzo vidíme hranice. Zde to bylo značně nepřijemné, všude trhy, lidi pochybné existence, ženy lehkých mravů, kasína a tak dále. Na německé straně to bylo rozhodně lepší - klasika ! Česká Republika se umí náramně reprezentovat. Za hranicema začalo být všude slyšet nepřijemné chrochtání, což nám potvrdilo, že jsme v Německu. Hned ze začátku bloudíme. Tím se dostávám k problému německého značení cyklostezek. Strašné ! Vůbec jsme mu nerozuměli, informační tabule pouze v němčině, žádná angličtina. Němci vlastně absolutně nezvládají angličtinu. Ať to byli lidé na ulicích, kapitán na trajektu nebo hospodský. Navíc všem těmto lidem bylo divné, že neumíme neměcky, koukali na nás jak na blbečky z čech ! Měl jsem z toho špatný pocit.

Do teď s Tomášem nechápem, jak se nám podařilo, dostat se do Národnho Parku Sachsische Sweiz. Opravdu to nechápu, stále si to vysvětluji tím špatným značením. Dvě hodiny bloudíme po parku a hledáme cestu ven. Strašné a vyčerpavající. Také se musím přiznat, že tady jsem toho začínal mít dost. Opět vše v němčině, nikde nikdo. Navíc každou chvíli čekám, že na mě vyběhne rozlobená prasnice s tím, že jí lezu do revíru ! Nakonec se nám nějakým zázrakem daří opustit les a já se v tu chvíli cítím, jakoby by se mě podařilo utéci z lesa Blair Witch. Pokračujem podél Labe až do Dráždaň. Němcům se musí nechat, že se o okolí starají, vesnice byly čisté, domy pěkné, nicméně na mě až takové moc Saské a idelické.

Drážďany jako takové jsme hrozně podcenili ! Opravdu jsem nečekal, že jsou tak obrovské. U značky označující začátek města vřískáme radostí jak děti, to jsme nečekali, že ještě desítky kilometrů budem bloudit po městě a hledat centrum. Byl jsem si jistý, že Držďany jsou něco jak Pardubice. Nejsou ! Po zevrubném promyšlení se rozhodujem, že v Německu nepřespíme. Prošli jsme město, koukli na památky, něco snědli a vyrazili na vlakové nádraží. Zde marně hledáme prodavačky, až nakonec zjitíme, že jizdenky do vlaku můžem koupit jen přes automat. To vám byl boj ! Automat nebral velké bankovky, malé také ne. Neustále jsem chodil něco rozměňovat. Nakonec se zadařilo a koupili jsme se jízdenky do Děčína, jelikož do Prahy nám nejel žádný spoj. Mimojiné, tuto informaci jsem se snažil dostat půl hodiny z chlápka na informacích, který neuměl opět ani slovo anglicky. To je velice prazvláštní, že člověk na informacích, na hlavním nádraží v Dražďanech neumí English ? Divné.

Opravdu nemilá věc se nám stala při čekání na vlak. Byli jsme v klidu na nástupišti, sedělli mlčky, jelikož nás přemohla únava. Najednou v dálce vidíme dva německé policisty. Od začátku nám bylo jasné, že jdou na nás. Zastavili se u nás a začali prudit. Kam jedeme, jestli jsme němci, po té co zjistili, že jsme češi, chtěli vidět občanky, jízdenku do vlaku. Ptali se nás proč jedem do Děčína, když jsme z Prahy a tak dále a tak dále. Ověřovali si nás na centrále a já nevim co. Opravdu jsem to nepochápal a byl jsem rád, že za hodinu už budu doma v ČR. Ještě jednou upozorňuji, že jsme nic neudělali a byli v klidu. Prostě nás chtěli vyprudit.

Do děčína dorazíme značně pozdě večer, našli si přijatelné místo v lese a šli spát. Druhý den směr Praha.

Výlet to byl podařený, mám z něho vela zažitků. I ty nepřijemné na mě teď působí komicky a rád si na ně vzpomenu. Ujeli jsme celkově něco k 290 km. Nazpátek jsme si vypomáhali vlaky. O letních prázdninách 2012 máme v plánu project celou Jižní Moravu.

Autor: Jan Suchý | úterý 10.1.2012 21:43 | karma článku: 9.54 | přečteno: 1009x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Michal Dokoupil

Jak jsme mrzli v Thajsku

Pokud jste cizinec v Číně, jediný způsob jak přežít Čínský nový rok je vypadnout ze země. My tentokrát po dlouhé době opět do Thajska a Kambodže. Tento rok jsme si ale vzali počasí sebou...

17.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 331 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 7: Z hardangerského "Domova vandráků" k fantastickým vodopádům

Jsa ubytováni v Hardanger Vandrerhjemu v Lofthusu u Sorfjordu, pobočném zálivu Hardangerfjordu v jižním Norsku, se chystáme do Kinsarviku do údolí Husedalen k jeho čtyřem fantastickým vodopádům střežícím vstup do NP Hardangervidda

17.10.2017 v 7:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Libor O. Novotný

Někdy je prostě musíte nakopat do zadku

Ghana jistě nepatří k tradiční turistickým cílům. Ale právě proto tam můžete zažít příhody, které se vám už nikde jinde nestanou.

16.10.2017 v 15:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 744 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 6: Nádherný dvojvodopád Latefoss, na Trolltungu ale lézt nebudeme

2 větve půl druhé stovky metrů vysokého vodopádu Latefossen napájeného vodou jezera Lotevatnet z ledovců Hardangerviddy se stékají dole u nejlepšího místa pozorování a ústí do řeky Gronsnalsona a vodní tříšťí mokří přihlížející...

16.10.2017 v 9:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - sever ostrova

Blíží se konec našeho pobytu na Zanzibaru a s ním i poslední výlet na severo-východ ostrova, který pro nás mohl skončit tragédií...

16.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 6.41 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1287
Syn svého otce.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.